Projekt výzkumu lokality Želeč

Projekt interdisciplinárního výzkumu lokality Želeč I – Hocase v areálu ondratické pískovny

 

 

Paleolitická lokalita na hranicích katastrálních území obcí Ondratice a Želeč na Prostějovsku je odborné veřejnosti známá již od přelomu 19. a 20. století, kdy zde první povrchové nálezy sbírali poštmistr z blízkého Brodku u Prostějova Hynek Možný a ondratický rolník Jakub Možný (Kopecký, 1940; Maška, Obermaier, 1911). V průběhu svých geodetických měření sbíral štípanou industrii v úvoze mezi Ondraticemi a Želčí také Inocenc Ladislav Červinka, který zde v roce 1907 provedl první archeologický výzkum. Podle jeho poznámek (Červinka, 1915) měl prozkoumat celých 4000 m2. Ačkoliv pravděpodobně přeháněl, je jisté, že se jednalo o nejrozsáhlejší na této lokalitě dosud provedený archeologický výzkum. V průběhu tohoto výzkumu došlo k odkrytí dvou koncentrací křemencových bloků a uhlíků, které byly interpretovány jako ohniště. V jejich okolí údajně leželo několik tisíc kamenných artefaktů. Nepočetné retušované nástroje byly zastoupeny převážně škrabadly, listovitými hroty a drásadly.

 

V meziválečném období se hlavní pozornost badatelů upírala k nálezům uloženým v Moravském zemském muzeu, které pocházely z povrchových sběrů. Jednalo se zejména o rozměrné křemencové kusy, které Karel Absolon publikoval jako tzv. ondratické gigantolity (Absolon, 1936). Později bylo prokázáno, že se z velké části jednalo o jádra nebo pseudoartefakty (Schwabedissen, 1943; Oliva, 2005). V roce 1928 provedl dokumentátor Moravského zemského muzea Josef Dania pod vedením K. Absolona na této lokalitě další odkryv, tentokrát na ploše 49,5 m2. Podle K. Absolona (1935, 10) se mu podařilo zachytit kulturní vrstvu s křemencovými artefakty ležícími v podloží silicitové industrie. Podle jiných svědectví vzpomínal J. Dania, že křemencové artefakty ležely v jednom horizontu promíchané se silicitovou industrií (Zotz, 1951, 175). Později se i K. Absolon zmiňoval pouze o jedné kulturní vrstvě (Absolon, 1945, 24). Podobně nejasné jsou výsledky dalšího výzkumu, který zde proběhl v roce 1942 pod vedením Hermanna Schwabedissena. Zatímco Schwabedissen píše, že se mu podařilo odkrýt pouze jednu kulturní vrstvu s pomíchanými artefakty z křemence a ze silicitů (Schwabedissen, 1942, 44), tak technik Moravského zemského muzea Emanuel Dania (bratranec J. Danii), který byl na výzkumu přítomen, prý později vyprávěl, že křemencové artefakty ležely v samostatné vrstvě pod vrstvou se silicitovou industrií (Valoch, 1967, 14). Toto tvrzení potvrdil také Jan Ječmínek, který zde pracoval jako dělník. V rámci tohoto výzkumu došlo k odkryvu plochy o výměře 30 m2. Nalezený soubor štípané industrie typologicky i surovinově připomínal povrchovou kolekci (Schwabedissen, 1942).

 

V meziválečném období se hlavním sběratelem povrchových nálezů štípané industrie v okolí Ondratic stal brodecký řídící učitel Jan Kopecký, který spolupracoval s Josefem Skutilem i K. Absolonem. Zájem o paleolitické nálezy podnítil také ve svém žákovi Janu Ječmínkovi z blízkých Ondratic, který se stal hlavním sběratelem paleolitických artefaktů v okolí Ondratic po druhé světové válce. Jeho sbírka uložená v Moravském zemském muzeu nahradila starší sběry, které byly zničeny při požáru mikulovského zámku v roce 1945. Oproti bohatým nálezům pocházejícím z povrchových sběrů se v poválečném období dlouho nedařilo nalézt intaktní vrstvy s paleolitickými nálezy a ověřit jejich stratigrafickou polohu. Nepodařilo se to ani Karlu Valochovi, který zde ve spolupráci s J. Ječmínkem v roce 1965 vyhloubil celkem 25 testovacích sond (Valoch, 1967), ani později Jiřímu Svobodovi, který zde v roce 1977 vyhloubil devět sond bagrem a několik dalších vrtů pomocí geologického vrtáku (Svoboda, 1977). Oběma se ale podařilo potvrdit starší svědectví Josefa Pelíška (Pelíšek, 1944; Absolon, 1945), který popsal zde přítomné geologické vrstvy. Pod ornicí se nacházela vrstva spraše a pod ní vrstva fosilní půdy, která nasedala na podložní miocenní štěrkopísek. V centrální části lokality však byly vrstvy mezi ornicí a podložím oderodovány a vyorané artefakty se nacházely přímo v ornici, kde byly sbírány generacemi místních sběratelů.

 

V poválečné době došlo také postupně k odbornému zpracování části místních nálezů. Zatímco K. Prosche zpracoval nálezy z výzkumu I. L. Červinky uložené v muzeu v Halle (Prosche, 1960), J. Svoboda analyzoval křemencovou část povrchových sběrů (Svoboda, 1980). Silicitová složka povrchových sběrů byla postupně zpracovávána několika badateli. M. Oliva analyzoval soubor pocházející ze menší koncentrace nálezů v dnes již lomem odtěžené poloze Malá Začaková (Oliva, 2004). Nálezům z centrální polohy se věnovali například Inna Mateiciucová (1989), Zdeňka Nerudová (2015), nebo Ondřej Mlejnek (Mlejnek et al., 2012), který také podrobně popsal historii zdejších výzkumů (Mlejnek, 2015). Hlavním bodem diskuze se stal spor o počet vrstev nalezených v rámci starších výzkumů, který souvisel s otázkou, jestli je možné analyzovat křemencovou industrii společně se silicitovou složkou jako jeden celek, nebo jestli se jedná o dvě chronologicky odlišné fáze osídlení.

V průběhu druhé poloviny 20. století došlo k podstatnému rozšíření ondratické pískovny, která zcela bez provedení záchranného archeologického výzkumu pohltila menší koncentraci nálezů v poloze Malá Začaková (Ondratice Ia) a dostala se až na okraj hlavní koncentrace povrchových nálezů v poloze Velká Začaková a Holcase (Ondratice I/Želeč). V roce 2009 navštívili lokalitu P. Škrdla a O. Mlejnek, kterým se při obhlídce profilu pískovny podařilo v osypech najít několik artefaktů. V těchto místech byly vyhloubeny tři sondy, z nichž dvě ve dvou byly nalezeny drobné úštěpy a uhlíková vrstva. V místě druhé ze sond byla bagrem vyhloubena asi 50 metrů dlouhá sonda 4, ve které se na profilu vyrýsovalo 12 uhlíkových čoček (původně snad ohniště). V místě jedné z těchto čoček byl v letech 2010-2012 proveden interdisciplinární záchranný archeologický výzkum, jehož výsledky byly publikovány (Mlejnek et al., 2016; Mlejnek, 2015, 121-134).

 

Hlavní nálezová poloha se nacházela na rozhraní podloží tvořeného miocenním štěrkopískem a nadložního okrově zbarveného půdního sedimentu. V jeho nadloží se nacházel ještě hnědý půdní sediment, mladowürmská spraš a ornice. Přímo v sondě 4a (21 m2) byly odkryty pozůstatky tří ohnišť ohraničených kusy kulmské břidlice, kolem kterých bylo in situ nalezeno 69 kusů štípané industrie vyrobené převážně ze spongolitu, méně z radiolaritu a rohovce. Z nástrojů se jednalo jen o jeden nevýrazný hrot, další dva nástroje (škrabadlo a listovitý hrot) byly nalezeny na haldě bagrem vyhloubené sondy 4. V roce 2012 byly bagrem vyhloubeny další sondy tři sondy (11-13), sondy 5-10 byly potom vyhloubeny ručně. V sondě 12 byly na profilu pozorovány dva objekty v podobě jamek o průměru asi 0,4 m, které byly zahloubeny z vrstvy hnědého půdního sedimentu do vrstvy okrového půdního sedimentu. Oba tyto objekty byly archeologicky prozkoumány (sondy 12a a 12b). Radiokarbonová data z ohnišť v sondě 4a se pohybují kolem 43 ky BP cal (období počátku mladého paleolitu), data pocházející z uhlíků z nadložních půdních sedimentů v sondě 4a a z uhlíků z jamek v sondách 12a a 12b jsou mladší a pohybují se mezi 33 a 38 ky BP. Na základě datování by tedy tento mladší nevýrazný sídelní horizont mohl být spojen s technokomplexem aurignacienu. Antrakologická analýza prokázala, že většina analyzovaných uhlíků pocházela ze dřeva modřínu, menší část potom z borovice. Vzácně se objevil i jalovec, borovice limba a vrba (ojedinělý uhlík ze sondy 12a). Na základě těchto výsledků by bylo možné krajinu období počátku mladého paleolitu na střední Moravě rekonstruovat jako území porostlé parkovou vegetací s modřínovými lesy s příměsí borovice na svazích a se stepí až lesostepí v úvalech kolem řek. Jalovec mohl tvořit křovinné patro modřínovém lese, ojedinělé keře jalovce ale mohly také růst roztroušené ve stepi či lesostepi (Mlejnek et al. 2016). Archeologický výzkum lokality Želeč I – Holcase provedený v letech 2010-2012 tedy prokázal přítomnost lidí na tomto místě nejméně ve dvou časových horizontech na počátku mladého paleolitu, prozradil také zajímavé informace týkající se druhového složení dřevin, které se zde v této době vyskytovaly, řada otázek však zůstala nezodpovězena. A právě na jejich zodpovězení se bude zaměřovat plánované pokračování terénního výzkumu této lokality.

 

Záměrem projektu je pokračování interdisciplinárního výzkumu této lokality s cílem zpřesnění mikrostratigrafie sedimentů a absolutního datování pomocí metod 14C ASM a OSL. Dojde k publikování výsledků mikromorfologických a geochemických analýz, které byly provedeny na vzorcích odebraných ve výzkumné sezoně 2010 (Lenka Lisá) a dále budou odebrány nové vzorky na tyto analýzy. V rámci chystaného výzkumu bude provedena analýza získaného souboru štípané industrie (Ondřej Mlejnek), antrakologická analýza uhlíků z ohnišť a ze zkoumaných vrstev, analýza fytolitů a pylová analýza (Libor Petr). Případné petroarcheologické analýzy provede Petr Gadas. Výzkum Excelentního výzkumného centra archeometrie (ERCA) je plánován v letních měsících roku 2021. Vedoucím mezioborového výzkumného týmu bude Mgr. Ondřej Mlejnek, Ph.D.

 

 

Literatura:

 

Absolon, K., 1936: Über Großformen des quarzitischen Aurignaciens der palaeolithischen Station Ondratice in Mahren. Typologie der s. g. „Gigantolithen“. Práce z Palaeolithickeho odděleni

Moravského zemského musea 42, Brno.

 

Absolon, K., 1945: Prehistoricky výzkum jeskyně Býčí skály na srovnávacím základě, Brno.

 

Červinka, I.., 1915: Solutréen-Station bei Ondratitz-Zeltsch (Bezirk Wischau/Mahren). Nepublikovaný dopis uložený v Landesmuseum für Vorgeschichte Sachsen-Anhalt, Halle.

 

Kopecký, J., 1940: J. Kopecký, Sběratelská činnost Hynka Hostínka v Brodku u Prostějova. Ročenka Národopisného a Průmyslového Musea Města Prostějova a Hané 17, 1940, 53-57.

 

Maška, K.J., Obermaier, H., 1911: La station solutréenne de Ondratitz (Moravie). LAnthropologie 22, 1911, 403-412.

 

Mateiciucová, I., 1989: Stará kolekce silicitové industrie z Ondratic I. Nepublikovaná odborná práce uložená na Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

 

Mlejnek, O., 2015: Paleolit východních svahů Drahanské vrchoviny. Dissertationes Archaeologicae Brunenses/Pragensesque, 18, Brno.

 

Mlejnek. O., Škrdla, P., Přichystal, A., 2012: Ondratice I/Želeč – An Early Upper Palaeolithic Site in Central Moravia. Archäologisches Korrespondenzblatt, 42(3), 295-314.

 

Mlejnek, O., Škrdla, O., Tostevin, G., Lisá. L., Novák, J., 2016: Želeč I (okr. Prostějov / CZ) –the Early Upper Palaeolithic Stratified Site: The Question of the Integrity of the Ondratice I / Želeč Surface Collection. Archäologisches Korrespondenzblatt, 46(1), 1-14.

 

Nerudová, Z., 2015: Technologický rozbor silicitové industrie z lokality Ondratice I. Acta Musei Moraviae, Scientiae Sociales, 100(1), 3-32.

 

Oliva, M. 2004: Vyvinutý szeletien z lokality Ondratice Ia – Malá Začakova. Le szeletien évolue du site Ondratice Ia – Mala Začakova. Acta Musei Moraviae, Scientiae Sociales 89, 59-81.

 

Oliva, M., 2005: Civilizace moravského paleolitu a mezolitu. Za poznáním do muzea, 11, Brno.

 

Pelíšek, J., 1944: Fosilní půdy na oncophorovych (miocenních) píscích střední Moravy. Příroda 36, 1944, 79-82.

 

Prosche, K., 1960: K. Prosche, Das Jungpaläolithikum von Ondratice (Mähren) nach der Sammlung des Landesmuseums für Vorgeschichte Halle. In: Arbeiten aus dem Institut für Vor – und Frühgeschichte der Martin-Luther-Universität Halle-Wittenberg 10, Wissenschaftliche Zeitschrift der Martin-Luther-Universität Halle-Wittenberg 9/3 (Halle 1960) 333-364.

 

Schwabedissen, H., 1942: Untersuchungen auf dem altsteinzeitlichen Fundgelande von Ondratitz, Bez. Wischau. Zeitschrift des Mährischen Landesmuseums N. F. 2, 1942, 43-45.

 

Schwabedissen, H., 1943: Stand und Aufgaben der Alt- und Mittelsteinzeitforschung im mährischen Raum. Zeitschrift des Mährischen Landesmuseums N. F. 3, 1943, 1-31.

 

Svoboda, J., 1977: Ondratice, okr. Prostějov, Velká Začakova, Holcase. Nepublikovaná nálezová zpráva uložená na Archeologickém ústavu AV ČR v Brně.

 

Svoboda, J., 1980: Křemencova industrie z Ondratic. K problému počátků mladého paleolitu. Studie Archeologického Ústavu Československé Akademie věd v Brně, 9, Praha.

 

Valoch, K., 1967: Die altsteinzeitliche Station im Raum von Ondratice in Mähren. Acta Musei Moraviae, Scientiae Sociales, 52, 5-43.

 

 

 

 

Uhlíková čočka (ohniště), odkrytá v roce 2009 v sondě 4.

 

 

 

Jižní profil sondy 4a v roce 2011 s popisem jednotlivých vrstev.

 

 

 

Výzkum sondy 4a v roce 2012.

 

 

 

Řez objektem 12a odkrytý v roce 2012 v sondě 12.