Pradávné soužití lidí se zvířaty

Pradávné soužití lidí se zvířaty

Odvěká souvztažnost člověka a zvířat musela zcela zákonitě najít svůj odraz v archeologickém záznamu, a to od nejstarších dob. Nejdříve to byla zvířata výhradně lovená, již v mladém paleolitu je doložena prvotní domestikace psa z divokého vlka a nástupem neolitu si člověk zdomácňuje (domestikuje) řadu dalších zvířecích druhů (kozy, ovce, prasata, skot), a to ne, jak by se na první pohled zdálo, výhradně pro užitek (i když většinou), ale také pro sport, zábavu a radost (kočky, koně). Nemalá část zvířecích ostatků se však vyskytuje v kontextech vykazujících prvky úcty až uctívání, kultu či rituálu, kde buď samotné zvíře, nebo jeho kombinace s lidskými ostatky jsou těžištěm nálezového souboru a dávají mu tajuplný smysl.

Tuto vzájemnou interakci člověka a zvířat chceme v rámci projektu zkoumat v různých nálezových kontextech (sídlištní, funerální, sakrální), a to jak v běžných (sídlištní kuchyňský odpad), tak mimořádných (rituální zvířecí pohřby, obětiny, smíšený pohřební kontext člověk – zvíře) nálezových situacích. Zajímavé bude porovnání jednotlivých známých druhů fauny (divoká versus domácí) a kombinace kontextů, v nichž vystupují (tur jako užitné/tažné zvíře a jeho rituální pohřby, součást hrobové výbavy a sakrálních míst; pes jako společník, hlídač, lovec, ochránce stád a pohřební kontexty s člověkem; divoká zvířata a jejich role u zástupných pohřbů atd.).

Těžištěm zájmu se stane okruh problémů spojených s interakcí člověk – zvíře v sídlištním, funerálním a sakrálním nálezovém kontextu.

Zvířecí kosti byly nalezeny již v některých paleolitických a mezolitických hrobech, ale až od neolitu se stávají pravidelnou součástí pohřební výbavy (hostiny a ceremoniálu) nejčastěji ve formě masité potravy provázející nebožtíka na cestě posmrtným životem. Zajímavý je také duchovní aspekt přítomnosti zvířecích kostí v lidských hrobech (např. kosti ptáků jako posvátných zvířat přenášejících duše mrtvých na onen svět). V případě přítomnosti kostí některých druhů zvířat (pes, později kůň) v hrobech je pravděpodobná interpretace, že se, spíše než o masitou oběť, jednalo o rituální uložení zvířecích společníků pohřbených lidí. Dalším zajímavým nálezovým kontextem v doprovodu zvířecího materiálu jsou nejrůznější obětní, kultovní nebo rituální jámy, případně samostatné okrsky s nábožensko-ideologickou funkcí, v nichž nezřídka nacházíme společné pohřby lidí a zvířat.

Nabízí se otázka, zda jsme schopni pomocí nástrojů moderní analytické vědy prokázat vazbu, kdy např. mužům (zvláště u významných pohřbů) byly přikládány kosti/skelety výlučně nebo především samců a naopak ženám (včetně výrazných pohřbů tzv. amazonek – ženských pohřbů s částí mužské výbavy) zase výhradně/spíše kosti ze samičích jedinců? Tedy zda je i u tohoto typu milodaru zachována zmíněná pohlavní diferenciace nebo nikoliv. Existuje selekce zvířecích druhů směrem k pohlaví a věkové kategorii? Je zachována např. vazba dospělý – dospělé zvíře, dítě – mládě/nedospělý jedinec? A platí totéž i pro aplikaci dalších kostěných/parohových artefaktů např. ve formě kančích klů a výrobků z nich (zde se výlučnost přímo nabízí), příp. pro kostěnou a parohovou industrii obecně? Je vždy aplikována odpovídající pohlavní vazba u zástupných pohřbů, tzn. v případě, že je místo člověka do hrobu uloženo zvíře obdařené milodary? Jaká je skladba (druh, pohlaví, věk) a význam samostatných zvířecích pohřbů, uložených v hrobech i v sídlištních objektech, zvláště pokud mají nějaký vztah k vlastnímu pohřebnímu areálu? Jaká je role koně v pozici doprovodu mrtvých v počátcích jeho doložené existence? Existují jasné pohlavní vazby v interakci člověk – zvíře také v případě kultovních/rituálních objektů? Co mají společného takto pohřbení jedinci a jak interpretovat takový nález?

Tyto a podobné otázky by chtěl řešit navrhovaný projekt v daném časovém prostoru na základě vytipovaných pohřebišť, resp. lokalit ze starších výzkumů, kde lze vycházet z již publikovaných dat (a nová speciálními analýzami pořídit), ale také z nových zjištění nebo nově realizovaných měření. Základem analyzovaného souboru by byly pilotní nekropole/lokality v různých regionech Evropy, kde jsou splněny výchozí předpoklady náplně projektu (sexuální diferenciace, významné pohřby, zvířecí pohřby, resp. interakce člověk – zvíře např. u společných sídlištních pohřbů, kultovní objekty se zvířecí obětinou). Z nich by k patřičným analýzám byly vybrány vypovídající nálezové soubory, tedy především hrobové (a sídlištní) kontexty, u nichž bychom sledovali množství a skladbu zvířecího materiálu, jeho polohu v hrobech, způsob uložení (v nádobě, volně), ne/úplnost skeletu, selekci a kvalitu masa, funkci v pohřebním kontextu, počet, věk, pohlaví zvířete/zvířat. Zajímal by nás také původ zvířat (bude-li to možné stanovit). Za tímto účelem předpokládáme aplikaci nových analýz DNA, analýz stabilních izotopů a absolutních datovacích metod určujících stáří kostí nebo kontextu. V případě artefaktů, tam, kde to bude možné, přidáme technologicko-traseologickou analýzu.

Vztah zvířete a člověka je na tapetě dějin od počátku lidské existence. Nejprve zvířata lidem sloužila zejména jako lovený zdroj potravy, po své domestikaci pak provází vybrané druhy zvířat člověka nejen v každodenním životě (užitná tažná/pracovní a tranzitní síla, zdroj potravy a surovin s mnohočetným využitím), ale stávají se svým způsobem (modifikovaně) i součástí jeho posmrtné pouti, ať už jako doprovázející společník – mazlíček (pes, kůň, srna?), nebo jako součást pohřebních praktik, například jako symbolický potravinový milodar. Své místo zaujímají také ve struktuře kultovních či rituálních objektů a svatyň (existují doklady skutečného obětování?). Existuje však mezi pohřbenými jedinci tak silná vazba či propojení/závislost (v symbolické rovině) s doprovodnými zvířaty, že byla určitým způsobem tato zvířata pro svoje další „použití“ selektována? A pokud ano, co bylo předmětem takového výběru? Společenské postavení, pohlaví nebo také věk jak lidí, tak zvířat?

Kosti nebo skelety zvířat ve všech stěžejních nálezových kontextech náleží do kategorie milodarů/obětin, jimž byla dosud věnována okrajová pozornost končící většinou výčtem a druhovým určením osteologického materiálu. Snahou předkládaného projektu je ve vztahu k (pohřbenému) člověku naopak tento typ archeologického materiálu vyzdvihnout do popředí zájmu a pokusit se prostřednictvím moderních exaktních přírodovědných analýz zodpovědět otázky po smyslu, účelu, funkci a významu jeho přítomnosti, obětování, resp. usmrcování a porcování zvířat jak ve sféře pohřebních, tak i kultovních praktik.

Pohřeb tura, prasete a tří dětí v zásobní jámě na lokalitě v Přerově – Předmostí (doba popelnicových polí). Výzkum Archeologického centra Olomouc. Foto: Vít Hadrava.

Rekonstrukce paleolitického pohřbu Dolní Věstonice 16. Kresba: Jiří Brenner.

Zlomek pánve tura domácího (Bos taurus) se zánětem kloubu. Foto: Miriam Nývltová Fišáková.