20 Srp Antrakologická a xylotomická analýza
Xylotomická a antrakologická analýza využívá anatomické determinace fragmentů dřev. Xylotomická analýza zkoumá nespálené zlomky dřev (vodou konzervované, mineralizované a inkrustované kovy). Antrakologická analýza zkoumá zuhelnatělé fragmenty dřeva – uhlíky. Pro taxonomickou identifikaci jsou obvykle vhodné fragmenty uhlíků/dřeva větší než 2 mm.
Nezuhelnatělé dřevo se dochovává v zamokřených uloženinách bez přístupu kyslíku nebo nahrazením minerály (se sloučeninami z produktů koroze kovů, biogenním fosfátem, ukládáním pyritů způsobeným mikroby nebo nahrazením vápencem např. v omítkách). V trvale suchém prostředí se dřevo také velmi dobře konzervuje (např. dřevěné konstrukce stojících budov). Dřevo se skládá ze dvou základních polysacharidů – celulózy a ligninu. Vodou nasáklé dřevo se může sestávat již jen z ligninové či celulózové „kostry“ vyztužené vodou. Důvodem je „specializace“ dřevokazných hub na rozkládání ligninu, respektive celulózy. Odvodnění takovýchto dřev může mít za následek ztrátu integrity vyzvednutého dřeva (např. dřevěného artefaktu). Analýzy dřev rekonstruují lesní vegetaci v okolí archeologických lokalit a procesy odlesňovaní krajiny, například dřevo z přirozených říčních sedimentů poskytuje nezávislé údaje o složení a struktuře lesních porostů. Přesto analýzy nezuhelnatělých dřev informují zejména o skladbě konstrukčního dřeva v archeologických situacích (selekce dřeva). Analýzy dřev determinují materiál použitý v košíkářství a vyplétání konstrukcí staveb či použitý pro tesařské konstrukce budov. Dostatečně velké fragmenty dřeva získané z archeologických situací a zejména ze stojících konstrukcí budov poskytují dendrochronologické informace.
Druhovou analýzou uhlíků se zabývá antrakologie, což je paleoekologická disciplína sloužící zejména k rekonstrukci dřevinné vegetace a ke studiu interakcí mezi lidským chováním a ekologickým systémem, který lidé osidlují. Pokud nejsou uhlíky vystaveny fyzické zátěži, jsou trvanlivé a poměrně snadno identifikovatelné obvykle na rodovou úroveň. Většina uhlíků zjištěných na sídlištích pochází z palivového dřeva. Sběr palivového dřeva je většinou považován za neselektivní či málo selektivní praktiku, přičemž za hlavní faktor při získávání palivového dřeva je považována jeho dostupnost. Spektrum uhlíků (antrakologické spektrum) tedy poměrně citlivě indikuje složení lokální lesní vegetace v okolí zkoumaných archeologických lokalit. Zdrojem většiny uhlíků získaných v archeologických situacích je tedy lokální lesní vegetace. Spektra uhlíků získaná pomocí půdních sond mimo archeologické lokality (pedoantrakologie) mohou doplnit tento obraz o uhlíky z přirozených požárů. Uhlíky mohou být zkoumány i v sedimentárním záznamu niv vodotečí, jezer, koluvií apod. Jejich koncentrace v sedimentech poměrně citlivě reaguje na lidské aktivity v okolí odběrového místa. Například koncentrace uhlíků v sedimentech niv drobných vodotečí v okolí hornických lokalit dobře odráží intenzitu montánních aktivit v regionu, umožňuje nalézt a identifikovat a s pomocí 14C analýzy i datovat počátky a vrchol kolonizačních hornických aktivit ve zkoumaném mikroregionu. Taxonomická analýza uhlíků poskytuje i další informace týkající se využití jednotlivých rodů dřevin. Selekce paliva mohla být založena na praktickém uvážení, ale stejně tak to mohlo zahrnovat rituální prvek. Například zkoumání uhlíků z uloženin souvisejících s kremací ukazuje, zda byla používána omezená škála dřevin, či nikoli. Největší kusy uhlíků, jaké se mohou objevit v uloženinách spálenišť, ohnišť nebo na výrobních lokalitách, mohou poskytovat i dendrochronologické informace.
Garantem antrakologických a xylotomických analýz je v rámci centra ERCA Mgr. Romana Kočárová.
Příčný řez uhlíkem javoru (Acer), lokalita Pohansko – 10. století (skenovací elektronová mikroskopie).
Příčný řez uhlíkem tisu (Taxus), hradiště Orlík (k. ú. Jeřeň) – zemědělský pravěk (skenovací elektronová mikroskopie).
Příčný řez uhlíkem révy vinné (Vitis vinifera), lokalita Pohansko – 10. století (skenovací elektronová mikroskopie).