20 Srp Archeozoologická analýza
Archeozoologie neboli zooarcheologie je vědecký obor, který studuje zbytky fauny z archeologických lokalit, jako jsou kosti a zuby obratlovců, schránky měkkýšů atd. Cílem studia těchto pozůstatků je zjistit, jak se vyvíjel vztah člověka a zvířat během jejich vzájemné společné historie. Zooarcheologie propojuje přírodovědné a humanitní obory, přináší informace o výživě člověka a o vztahu člověka ke zvířatům a okolnímu světu a o jejich vzájemných interakcích. Tyto nálezy nesouvisí pouze s potravou člověka, ale mohou souviset i s duchovními aspekty člověka a náboženskými představami. Zooarcheologie má řadu podoborů. Předmětem zkoumání nejsou viditelné pozůstatky obratlovců a bezobratlých, ale i aDNA, stopové prvky nebo stabilní a radioaktivní izotopy v kostech a zubech obratlovců či schránkách měkkýšů.
Zooarcheologická analýza se skládá z vlastní analýzy a z interpretace zvířecích pozůstatků. Nejzákladnější je analýza druhového a anatomické určení kostí, určení patologií a deformací kostí, určení věku, pohlaví, osteometrická měření, tafonomie atd. Na základě těchto dat můžeme spočítat kohoutkové výšky, určit věk zabitých zvířat, zjistit zastoupení pohlaví, nejmenší počty jedinců, relativní zastoupení druhů na dané lokalitě či distribuce částí kostry v archeologickém kontextu. V rámci interpretace získaných dat můžeme řešit výzkumné otázky, týkající se například subsistenčních strategií lidí, hospodářských a loveckých strategií, hospodaření s přírodními zdroji, reakcí na klimatické změny atd.
Garantem archeozoologických analýz je v rámci centra ERCA RNDr. Miriam Nývltová Fišáková, Ph.D.
Kompletní zadní končetina srnce obecného (Capreolus capreolus). Foto: M. Nývltová Fišáková.
Fragment lastury hřebenatky svatojakubské (Pecten jacobaeus). Foto: M. Nývltová Fišáková.
Odpadlý parůžek srnce (Capreolus capreolus). Foto: M. Nývltová Fišáková.
Hlavička psa vyřezaná z parohu. Foto: M. Nývltová Fišáková.