20 Srp Antropologické analýzy lidských kostí
Antropologická analýza lidských kosterních pozůstatků se nedílně skládá z terénní a laboratorní části. Terénní antropologické analýzy zahrnují hodnocení tzv. polohových transformací, které buď umožňují rekonstrukci primární pohřební polohy, nebo detekci, zda konkrétní tělo bylo uloženo v primárním dutém prostoru (tzn. rakev, výklenek či komora). Analýzy jsou provedeny na základě dat získaných při terénní dokumentaci, případně díky dokumentaci fotografické a kresebné. Pro rekonstrukci primární pohřební polohy, uložení těl v dutých prostorech a možných sekundárních zásahů na pohřbených tělech je aplikována metodika sledující tafonomické procesy. Určité polohové změny kostí, způsobené rozvolněním kloubního spojení se sousedními kostmi během dekompozice měkkých tkání těla, jsou pak charakteristickým dokladem prostorových transformací, ke kterým dochází v přímé závislosti na způsobu uložení těla do hrobové jámy, i její případné úpravě. Studium polohových transformací tedy umožňuje rozpoznání primárního či sekundárního pohřbu, odlišení pohřbu ve volném prostoru od inhumace s bezprostřením zasypáním těla a nakonec umožňuje rekonstrukci původní polohy těl a jejich vztahu k výbavě a konstrukci hrobu (Černý 1995; Duday 2009; Prokeš 2007).
Laboratorní analýza sestává z mechanického čištění pozůstatků, identifikace konkrétních částí lidského skeletu a z rekonstrukce jeho fragmentovaných partií lepením. Hodnocení zachovalosti je prováděno jednak prostřednictvím metodiky indexace zastoupení jednotlivých kostí v souboru – BRI (Bone Representation Index). Index představuje míru četnosti každé kosti v souboru. Jedná se o poměr aktuálního počtu kostí, jež byly předloženy k laboratorní analýze, a celkovým počtem elementů kostry, které by měly být přítomny (Bello et al. 2006). Zachovalost je dále hodnocena z pohledu kvantitativního (počet zachovalých kostních struktur) podle Stojanowského, Seidemanna a Dorana (Stojanowski et al. 2002) a dále kvalitativního podle Gordonové a Buikstrové (Gordon, Buikstra 1981) a Hanákové se Stloukalem (Hanáková, Stloukal 1988). Součástí vyjádření stavu zachovalosti je i její grafický záznam.
Antropologická analýza též zahrnuje zachycení dentálního záznamu. Digitalizovaná forma záznamového listu uvádí jednotlivé sledované charakteristiky ve formě číselného zápisu u každého zubu z konkrétního kvadrantu chrupu. Pro zápis zubů byl použit číselný systém FDI (Fédération Dentaire Internationale). Každý zub je označen dvojčíslím. Ke každému zubu je uvedena jeho přítomnost nebo odůvodnění jeho absence, dále možná přítomnost zubního kazu, hypoplastických změn či zubního kamene. Uváděna je míra alveolární resorpce, přítomnost patologických apikálních procesů i abraze (Dofková et al. 2015). Demografické parametry (odhad pohlaví, dožitého věku a výšky postavy) jsou pak určovány podle mezinárodně platné standardní metodiky, a to na základě jak metrických, tak morfoskopických charakteristik (Stloukal et al. 1999; Schaefer et al. 2009; White, Folkens 2000). Antropologickou analýzu kosterních pozůstatků také doprovází detekování anatomických variet, tzv. epigenetických znaků a paleopatologické aspektivní analýzy v konkrétních případech doplněné rentgenovým snímkováním (Beran 2012; Fojtová 2007; Hirt et al. 2011; Horáčková et al. 2004). Prováděná metrická charakteristika kraniálního i postkraniálního skeletu a následná indexace zjištěných měr umožňuje rekonstrukci fyzického vzhledu konkrétního jedince.
Stejné spektrum uvedených částí antropologické analýzy může být provedeno i na spálených kosterních pozůstatcích. Zpracování kremačních pozůstatků navíc sestává z odhadu teploty žehu (Dokládal 1982). U druhotně uložených pozůstatků více jedinců (např. kostnicový materiál) pak mimo výše zmíněných metodik přistupuje určení tzv. minimálního počtu jedinců – MNI (Minimum Number of Individuals).
Garantem antropologické analýzy lidských kostí je v rámci archeometrického centra ERCA antropolog Archeologického centra Olomouc, Mgr. Lukáš Šín, Ph.D.
Literatura
Bello, S.M., Thomann, A., Signoli, M., Dutour, O., Andrews, P., 2006. Age and sex bias in the reconstruction of past population. American Journal of Physical Anthropology 129(1): 24–38.
Beran, M., 2012. Soudnělékařská identifikace. Praha: Univerzita Karlova v Praze.
Černý, V. 1995. Význam tafonomických procesů při studiu pohřebního ritu. Archeologické rozhledy 47: 2: 301–313.
Duday, H., 2009. The Archaeology of the Dead. Oxford: Oxford Books.
Dofková, A., Kováčik, P., Rataj, P., Veselá, P., 2015. Opava Pivovar – Horní dvůr. I, Novověký hřbitov – základní analýza a předběžné shrnutí. Opava: Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě.
Dokládal, M., 1982. Morfologie spálených kostí. Význam pro identifikaci osob. Brno.
Fojtová, M., 2007. Analýza výskytu epigenetických znaků na kosterních pozůstatcích staroslovanských populací z Dolních Věstonic. Nepublikovaná disertační práce. Brno: Ústav antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity.
Gordon, C.G., Buikstra, J.E., 1981. Soil pH, Bone Preservation and Sampling Bias at Mortuary Sites. American Antiquity 46: 566–571.
Hanáková, H., Stloukal, M., 1988. Pohřebiště kolem bývalého kostela sv. Benedikta v Praze. Praha: Národní muzeum.
Hirt, Miroslav et al., 2011. Tupá poranění v soudním lékařství. Praha: Grada.
Horáčková, L., Strouhal, E., Vargová, L., 2004. Základy paleopatologie. In: J. Malina, ed. Panoráma biologické a sociokulturní antropologie 15. Brno: Cerm, Masarykova univerzita v Brně, Nadace Universitas Masarykiana, Nauma.
Prokeš, L., 2007. Posmrtné změny a jejich význam při interpretaci pohřebního ritu (ke vztahu mezi archeologií a forenzními vědami). Archaeologia mediaevalis Moraviana et Silesiana, Supplementum 1. Brno: ÚAM FF MU Brno.
Schaefer, M., Black, S.M., Scheuer, L., 2009. Juvenile osteology: A laboratory and field manual. Amsterdam: Academic.
Stloukal, M., Dobisíková, M., Kuželka, V., Stloukal, M., Stránská, P., Velemínský, P., Vyhnánek, L., Zvára, K., 1999: Antropologie. Příručka pro studium kostry. Praha: Národní muzeum.
Stojanowski, Ch.M., Seidemann, R.M., Doran, G.H., 2002. Differential Skeletal Preservation at Windover Pond: Causes and Consequences. American Journal of Physical Anthropology 119(1): 15–26.
Spektrum zjištěných paleopatologií a epigenetických znaků na skeletu. Autor: L. Šín.